„ Byla jsem právě v sedmém měsíci těhotenství, čekali jsme naše druhé dítě. Otěhotnět se mi podařilo podle plánu, ale už jsem zapomněla na odpočinek a prožívání těhotenství se vším, co přináší. Mé tělo se ohlásilo infekcí močových cest a připomnělo mi, že není nutné najednout zvládat vaření, úklid, péči o dvouletého syna, manžela a ještě k tomu chodit do práce.

Začala jsem hledat, jak zvolnit, naučit se víc poslouchat své tělo a soustředit se na miminko, které mělo za pár měsíců přijít na svět. Jako první mi do oka padl kurz „Aby porod nebolel – prozpívat se porodem“, na to navazoval kurz Intuitivní kresby v těhotenství a do třetice seminář Ženské pánevní dno s Ivetou Kučerovou v Centru komplexní péče v Dobřichovicích.

Pavla (trojnásobná) a Tonička ( dvojnásobná účastnice kurzu )

Asi největší novinkou pro mě bylo, že v těhotenství bych měla pánevní dno spíš uvolňovat než posilovat, tak, jak jsem do té doby dělala. Na kurzu s Ivetou jsme si zkusily „Meditaci pro Venuši“ a já věděla, že to je ono – jedna z písní byla přesně ta, kterou můžu využít při svém porodu! Objednala jsem si cédéčko a doma pak zkusila zpívat. Ale nebylo to ono, v domě bylo stále plno lidí a já nenašla odvahu zpívat nahlas. Protože jsme se rozhodli rodit v nemocnici, říkala jsem si: „Jak to pak chci dělat u porodu, když ani před lidmi, které znám, nemám odvahu? Navíc nejsem schopna si tu melodii ani zapamatovat!“

A pak to přišlo. Čtvrtý den po termínu porodu jsem byla na kontrole ve FN Motol a s lékařkou jsme začaly plánovat termín vyvolání porodu, prý jen pro jistotu, že je to běžná praxe. Mé tělo se toho asi leklo a než jsem došla na parkoviště, měla jsem za sebou několik silných kontrakcí. Automaticky mi naskočil nápěv z Meditace pro Venuši a už mě nepustil až do doby, než mi řekli, „nezpívejte a tlačte“. Kontrakce byly příjemnější a také moje mysl se při nich netočila okolo sílícího tlaku v břiše, naopak mi hudba pomohla přenést se do jiného světa. Když jsme se za hodinu vrátili opět do Motola, tentokrát na urgentní příjem, nevnímala jsem nemocniční personál ani sterilní prostředí okolo sebe. Čím silnější kontrakce, tím mocnější byl můj zpěv. Vybavuji si pouze jednu reakci přijímací lékařky: „Vy nám tady tak pěkně zpíváte.“ Za čtyři hodiny od první kontrakce bylo po všem a já držela v náručí svou holčičku. I když porod nakonec neprobíhal podle mých představ – nebyl zcela bezbolestný, navíc jsem prožila prasknutí plodové vody, tlačení, nástřih, prodlevu v přiložení po porodu a neuvěřitelné množství personálu, jsem ráda, že Tonička přišla na svět za zvuku hudby a ne bolestných stenů.

S mou dcerkou už máme za sebou první cvičení pánevního dna a účast na dvou dalších Ivetiných kurzech. Tonička zatím jen tiše přihlížela a já doufám, že budu dobrou průvodkyní na její ženské cestě životem.“

Pavla

P.S. Nezávisle na Pavlině vyprávění jsem – od maminky zdravotní sestry, která pracuje v motolské nemocnici slyšela příběh o tom, že v místní porodnici se blýská na lepší časy. Představte si, že se tam nedávno jedna žena prozpívala porodem!

Tip pro další čtení: Michel Odent – Znovuzrozený porod.

O zpěvu v těhotenství a jeho příznivém vlivu na miminko, o zařazení společného předporodního zpívání do programu francouzské státní nemocnice v Pithiviers a vůbec důležitosti vnějšího prostředí na celý proces narození píše v dnes už legendární knize Znovuzrozený porod světově uznávaný lékař a propagátor přirozených porodů Michel Odent.

Iveta Kučerová, lektorka kurzů Ženské pánevní dno a cyklu Živá a krásná, zakladatelka programu Živá radost pod záštitou MUDr. Heleny Máslové a nezávislá publicistka

Foto: archív Pavly a Toničky