V centru pozvánky na kurz Živá a krásná bývá tradičně moje fotografie. Letos mi přišlo, že je čas na změnu. Ve středu nového letáčku by měl být někdo jiný. Žena plnějších tvarů, symbol plodnosti. Požádala jsem tedy grafika o to, aby mi zvětšil prsa a boky, prostě aby ze mě udělal ideální ženu.

Když jsem viděla první nátisk plakátu, probudila jsem se. Zděsila jsem se a pak začala smát. Ta žena na obrázku byla umělá, přesný opak toho, o čem je můj kurz.

Nejdřív jsem se zastyděla. Měla bych vědět. Měla bych si být jistější.

A pak jsem potkala celostní lékařku, která si nechala předepsat hormonální léčbu, aby ji nasadila a ověřila si, že jejímu tělu opravdu nedělá dobře.

Porodní asistentku, která zapomněla na zážitek z vlastního porodu.

Na kurzech i při individuálních setkáních potkávám ženy, často vysokoškolsky vzdělané, které ztratily samy sebe – například v průběhu mateřské nebo ještě předtím – v období, kdy po miminku touží.

A pak hledají cestu, jak dál.

Jak znovu najít sama sebe.

Otevřeně si přiznat, kde teď jsem, je prvním a důležitým krokem ke změně.

Pro ženskou – převážně jinovou – povahu je přirozené neustále přijímat podněty a přizpůsobovat se. Naše podvědomí je bombardováno enormním množství podnětů; tvrzením autorit, co je správně, médii  a dokonalými ženami z reklam.

Potřebujeme se tedy umět zkontaktovat se sebou a tím, co je pro nás nejdůležitější, ujistit se, že jsme v pořádku. Osobně mám dobré zkušenosti se cvičením z pokladnice Školy pánevního dna, které pomáhá být ve svém středu a rozpomenout se (vedle řady zdravotních, relaxačních a oživujících účinků), s pohybovými meditacemi a se setkáváním v ženských kruzích.

Kurz Živá je letos nejen o tom, jak být živější, zdravější a krásnější, ale také a především o cestě k tomu přijmout sebe samu taková, jaká jsem. Vidět se pravdivě a mít se přesto a právě proto ráda.