MUDr. Helena Máslová, patronka projektu Živá radost vystoupí v rámci konference na téma Mít či nemít dítě 5. dubna v CKP Dobřichovice se zajímavou přednáškou na téma antikoncepce a její vliv na (ne)přirozené početí.

Rozhovor připravila: Iveta Kučerová

Existuje podle vás souvislost mezi způsobem, jakým je dítě počato, přirozeným porodem a způsobem jeho výchovy – tedy mezi zdravým početím a zdravým mateřstvím? Máte pro toto tvrzení nějaké důkazy či zkušenosti z praxe?
Víme jistě, že tato souvislost platí pro dítě. Lidské kvality a nedostatky se formují nikoliv jen při početí genetickým spojením dvou šroubovic DNA, ale existuje i proces nazývaný epigenetická modifikace, která je dána podmínkami nitroděložního vývoje, což je zásadní kreativní období lidského života. Na podkladě dosud známých faktů odstartovala v roce 2011dosud největší americká federálně financovaná studie National Children’s study na 100 000 těhotných amerických žen. Výzkumy na téma mateřské kompetence a vztahu mezi způsobem početí, porodem a schopností poskytovat empatickou péči, také existují, ale ne na tak velkém souboru. Dosud je zažito, že mateřství je snadné a musí ho zvládnout každá žena. Odráží se to neblaze ve způsobu psychiatrické péče poporodních psychických poruch, která je obsolentní a neefektivní, i v kriminalizaci poruch mateřství. Přitom závažné činy jsou jen špičkou ledovce. Lze prohlásit, že mateřská kompetence se v populaci ztrácí, stejně jako narůstá neplodnost a operativní porod. Nejde tedy o individuální problém, ale o společenský problém.

Dokážete si představit sama sebe v roli, kdy toužíte po dítěti a nedaří se vám otěhotnět? Co byste poradila ženám v takové situaci?
Měla jsem štěstí, že jsem založila rodinu hned zkraje devadesátých let. Stihla jsem si odcestovat svou porci komunistické frustrace včas, obrovský vliv na mě měla půlroční cesta po Indii a tři měsíce v Číně, kde jsem neplánovaně otěhotněla a zažila samovolný ranný potrat a dostala se tak do místní porodnice. Dodnes mám schovanou těhotenskou průkazku v čínštině. To mě motivovalo po návratu založit rodinu v době největšího propadu porodnosti – tehdy lidé měli jiné věci na práci, než utírat dětem zadky. Kdybych tehdy nasadila výkřik modernosti – antikoncepci a nechala se pohltit životním stylem vznikajícího informačního věku, získala bych hned několik reprodukčních nevýhod – vysokoškolské vzdělání, sedavé zaměstnání u PC, vyšší věk, příliš mnoho času v interiéru a málo pobytu venku, elektromagnetické pole mobilních operátorů a pravděpodobně i horší spermiogram mého workoholického muže. Je velmi pravděpodobné, že bych měla reprodukční problémy.

Co je to vlastně přirozené a co vědomé početí?

Jakým způsobem lze záměr přirozeného početí podpořit? Jakou metodou, životní stylem, změnou?
To je velmi široká otázka. K přirozenému početí vedou cesty, které respektují naši pudovost a biologické potřeby. Naopak mu brání všechno, co otupuje a oslabuje naše instinkty – například antikoncepce a celý postmoderní životní styl, to, co nás formuje do nepřirozenosti a snižuje schopnost reprodukce. Takže to základní je umět dobře naslouchat tělu a jeho projevům.
K nepřirozenému početí vede jiná cesta, kdy je třeba se podrobit systému a respektovat okolnosti, které z toho vyplývají – ale i tato cesta může být úspěšná.

Co vám osobně dělá živou radost?
Pro mě je radost, pokud se člověku na jeho životní cestě podaří přeměnit svou energii na něco užitečného a dobrého. Já jsem si vždycky přála mít domov a žít v rodině. Měla jsem představu, která se mi velmi těžce prosazovala. Musela jsem o ní bojovat a nakonec přijmout to, že se uskuteční trochu jinak, než jsem si myslela. Když jsem ale pak viděla své děti, jak se brouzdají ranní rosou a těší na snídani – tak jsem si uvědomila, že tohle je pro mě živá radost – nikoliv porodit děti, ale dokázat obstarat někomu druhému dobrý domov.