Andre Jacomet, švýcarský praktik metody Somatic Experiencing, v otevřeném rozhovoru o svém životě a zkušenosti se závislostí * o tom, co získáváme, když trpíme traumatem * o tom, jak je možné zvýšit odolnost vůči stresu v prenatálním období * o transgeneračním přenosu, kvantové fyzice a bezpodmínečné lásce.
Text: Iveta Kučerová pro Živou radost a Psychologii dnes( plné znění rozhovoru včetně uvedení zdrojů a odkazů, mj. na esej Karltona Terryho o práci se dětmi počatými prostřednictvím IVF )
Andre Jacomet začal svůj pražský seminář Trauma a závislosti promítáním poutavých reklam se slogany Touha, Obscese, Závislost na Diorovi a vyvolal hned několik otázek: Jsme všichni závislí? Je způsob, jakým žijeme zdrojem traumatu? Co s tím můžeme dělat?
Většina z nás žije pod vlivem reklam. Znamená to, že všichni jsme jejich působením traumatizováni?
To je obtížné tvrdit. V každém případě jsme ale závislí na světě umělého uspokojení. Opravdovou radost a skutečné vztahy nahrazujeme způsobem, který v nás zanechává prázdnotu . Zkrátka žijeme ve světě fantazie. Zamlouvá se mi definice, že trauma je ztráta spojení či ztráta vazeb s tím, co nás skutečně vyživuje.
Mění se to, jak jsou lidé odtržení od reality? Existuje nějaký trend v intenzitě našeho spojení (nebo jeho ztráty) se skutečností ?
Popravdě jsme na počátku výzkumu toho, co trauma je a jaké důsledky na lidstvo bude mít. I já jsem po více než deseti letech výzkumů a působení v oboru stále ještě ve fázi procesu uvědomění si všech souvislostí. Zároveň si vážím toho, jak účastníci mých seminářů hluboce chápou důsledky ztráty základního spojení – se sebou, s ostatními, přírodou, slunečním soustavou, vesmírem – tedy na všech rovinách mezi nebem a zemí.
Jakou terapii nebo další cestu lidstvu navrhujete?
Každý krok na cestě k navýšení vědomí je důležitý. Musíme si lépe uvědomit, kým skutečně jsme počínaje poznáním a pochopením nášeho dopravního prostředku – těla, ve kterém se nacházíme a s pomocí kterého získáváme zkušenosti.
S přibývajícím vědomím můžeme začít vytvářet ideální podmínky pro svou existenci, přičemž z teorie chaosu víme, že zejména počáteční podmínky jsou extrémně důležité. A právě protože vývoj lidského nervového systému neprobíhá lineárně, ale chaoticky – funguje dokonce podle zákonů termodynamiky) , můžeme postupně vytvářet lepší podmínky pro vývoj skutečného člověka.
Je odolnost vůči traumatu závislá na ekonomické vyspělosti země?
Léčení traumatu ovlivňuje vedle individuálních faktorů také kulturní a společenský kontext, jiná je terapeutická práce např. v relativně chudém v Thajsku v kontrastu s bezpečným Švýcarskem. Obecně spíš platí, že lidé z chudších zemí se dokážou s traumatickými stavy lépe vypořádat, když je postihne katastrofa, pozitivně na ně působí spojení s kořeny a tradicemi, které tu bývá silnější. V moderní Evropě náš život určuje snaha mít novější značku telefonu, větší televizi nebo rychlejší auto – a to je všechno náhražka za naplnění našich instinktivních potřeb. Na druhou stranu principy v dynamikách traumatu jsou stejné v Sydney, Bangkoku, Praze, Curychu a pravděpodobně i na Měsíci. I tam funguje princip polarit, existují dva protikladné póly a neutrální prostor mezi nimi.
Lze si vytvořit odolnost vůči traumatu?
Ano, proces začíná nejpozději v okamžiku početí a pokračuje během devíti měsíců těhotenství, kdy je možné vytvořit ideální podmínky pro to, aby se resilience neboli odolnost nervového systému mohla dostatečně rozvíjet. Souvisí to především s vytvořením bezpečného pole pro budoucí matku a v jeho rámci je důležité, aby těhotná žena následovala své přirozené potřeby, rytmy a cykly – aby opravdu důvěřovala svým instinktům. Vytváření odolnosti pak pokračuje odpovídajícími opatřeními při porodu a po něm.
Jak vypadá ideální příprava na početí? Co je minimem znalostí pro budoucí rodiče?
Prvním krokem je poznat základní principy traumatu a pak je možné si s nimi dál hrát. Dobrou přípravu poskytuje například kniha Petera Levina In an Unspoken Voice . Kdybych si měl přát něco pro tento svět, tak aby si ji všichni rodiče ještě před početím přečetli. Nejdůležitější poznatky o dynamikách traumatu lze získat také na mých seminářích.
Je možné, aby trauma bylo způsobeno už v okamžiku početí? Například v případě IVF – umělého oplození ve zkumavce?
Jsem o tom přesvědčen. Mám mnoho zkušeností s pacienty po umělém oplodnění, zmíním například šestitýdenní miminko, jehož pravá polovina těla byla zamrznutá, jakoby ochrnutá a druhá hyperaktivní, což odpovídá způsobu, jakým bylo zplozeno z vajíčka matky a zmražené spermie otce. Některé z dětí počatých umělým oplodněním začínají ve starším věku popisovat sny, ve kterých vidí své sourozence v ledové jeskyni. Považuji to za reflexi vztahu k zbývajícím vajíčkům, která byla v rámci IVF také oplodněna, ale nebyla zavedena do dělohy – a většinou se pak nechávají zmražená pro případ, aby se mohla použít později. Tyto a podobné důsledky by měli rodiče zvážit a prodiskutovat s personálem centra asistované reprodukce. Více o tomto píše také Karlton Terry ve své eseji „Beobachtung bei der Behandlung von Kindern, die durch künstliche Befruchtung gezeugt wurden“ (text eseje v angličtině www.healing-waters.co.uk/observations-in-treatment-of-children-conceived-in-in-vitro-fertilization-karlton-terry-pre-perinatal-educator/). Jeho esej a mnoho dalších zajímavých textů k tomuto tématu najdete v němčině v knize Am Anfang des Lebens; Neue körperpsychotherapeutische Erkenntnisse über unsere frühesten Prägungen durch Schwangerschaft und Geburt (Na počátku života; nové poznatky z psychoterapie zaměřené na práci s tělem o raných vlivech těhotenství a porodu.
Je třeba, abychom byli vědomí, pozorní a soucitní, když pracujeme s lidmi, kteří plánují podstoupit proces umělého oplodnění. Už dnes je v této oblasti mnoho neporozumění, téma je podhodnocené a v širším rozsahu neprozkoumané.
Švýcarská porodní asistentkaLoraine Reiner doporučuje, aby rodiče ještě před oplodněním navázali kontakt s dětskou duší a přizvali k sobě jen takovou , která chce prožít zkušenost s asistovanou reprodukcí. To může ulevit rodičům od velké psychické zátěže, která souvisí s touhou po dítěti a volbou umělého oplodnění. Pro tento případ je vhodné připravit speciální rituál, pozvat dětskou duši a nastínit jí, co ji v této inkarnaci čeká, jaké bude sociální prostředí, její rodiče atd. Obzvláště důležité je také navázat s dítětem intenzivní kontakt v prvních dvanácti týdnech těhotenství. Mnoho rodičů, zvláště pak matky se ostýchají, protože mají strach, že by jejich malé mohlo ještě odejít a chtějí se vyhnout bolesti, která je s tím spojená. Chybějící kontakt v prvních třech měsích je pak velkou zátěží pro miminka.Není příliš známo, že i spontánní potraty mohou rodiče lépe zpracovat, pokud už se vytvořil vztah, s jehož pomocí mohou nenarozené dítě přijmout a s potratem opět propustit.
Můžete sdílet váš osobní příběh?
Podívejte se na mě ( Andre si sundává brýle ): Moje levé oko je o pět až šest milimetrů blíž nosu než pravé. Tzv „Chybějící mikrosymetrie“ je jedním z důsledků stresujícího průběhu těhotenství mé matky a zároveň příkladem, že nepříznivé vlivy můžou zanechat otisk ve vnitřním systému dítěte a poznamenat jej i fyzicky. V důsledku problematického dětství jsem ve třinácti letech začal s alkoholem a v devatenácti s konzumací drog. Heroin pro mě znamenal velkou změnu – poprvé v životě jsem se začal cítil normálně, přestal vnímat svůj strach a mít pocit, že na tento svět nepatřím. Konečně jsem se cítil v bezpečí a mohl jsem se uvolnit. Na základě této zkušenosti jsem měl silnou motivaci brát drogu dál, ale zároveň jsem od začátku věděl, že mi škodí – brzy jsem kromě jiného neměl peníze na benzín a na zaplacení nájmu. Užívat drogy byla ale stále jediná možnost, jak nebýt sám se svým strachem. Teprve v létě roku 1997 jsem pochopil, kdo jsem, koupil si kolo, pokusil jsem se vrátit do života a začal brát metadon, o tři roky později pak podstoupil detox.
Pamatujete se na chvíli zlomu?
Vlastně ano. Sešli jsme se tenkrát se známým a dohodli se, že zkusíme být k sobě upřimní. Budeme si říkat syrovou pravdu a vyprávět o tom, co jsme zažili na vlastní kůži, tak autenticky, jak toho jen dokážeme.budeme schopni. Začali jsme si povídat, najednou uplynula noc a já s překvapením zjistil, že je to už patnáct hodin, co jsem si nevzal drogu. Něco jinak nemožného. Tohle setkání znamenalo skok v mém vědomí a hluboký vhled na existenci. Závislost se od toho okamžiku začala rozpouštět jakoby sama od sebe, podobně jako v knize Allena Carra Endlich Nichtraucher! ( Česky: Snadná cesta jak přestat kouřit).
Byl to neplánovaný terapeutický rozhovor
Přestože jsme v té době byli dva pomatení chlápci, tu noc se změnil můj život . Když o tom teď mluvím, uvědomuji si, že naše přátelské povídání bylo podobné metodě, s kterou pracuji v současnosti.
Je možné vyléčit z traumatu sám sebe?
Ve většině případu ne. Trauma lze vnímat jako narušení hranic vědomí a obvykle je třeba dvou lidí – v tomto smyslu ještě dalšího nezraněného a neporušeného vědomí – aby je opravili. V mnoha klasických terapiích je snaha získat kontrolu nad nevhodným chováním nebo symptomem, jinými slovy se změny dosahuje posílením ega. Moje práce je zcela jiná, s každým vyléčením zranění a obnovením hranic jsme na tomto světě více „tady a teď“, vědomější a celostnější. Čím více integrace zažije nervový systém, tím více může člověk rozvinout svůj potenciál a ztělesňovat skutečné Já. Mou vizí je, aby většina lidí znala základní principy posttraumatických reakcí a mohla se při jejich zvládání vzájemně podpořit – at už jako rodiče, kolegové nebo přátelé – v okamžiku narození, smrti a kdykoliv mezi tím.
Jak vnímáte vliv moderního porodnictví na matku a dítě?
Vstávají mi vlasy hrůzou na hlavě už z toho, co se často děje během těhotenství a jaký vliv mají nejrůznější zásahy na nenarozený život. Vycházím přitom z mé osobní zkušenosti a z práce s mnoha tisíci klienty.
Existuje tendence k zlepšení situace?
Ve Švýcarsku dochází v současné době k polarizaci, k nárůstu počtu domácích porodů na jedné straně, což je cesta, kterou podporuji, a k porodům císařským řezem na straně druhé. V jiných zemích, např. v urbanistických regionech Brazílie je poměr ve prospěch císařských řezů ještě extrémnější. Všeobecně je trauma vždy polarizace a z tohoto pohledu je zajímavé, že nyní zažíváme tento proces i ve vývoji různých možností, jak rodit.
Tvrdíte, že průběh porodu souvisí se vztahem dítěte k životu
Pokud se miminko během porodu snaží dostat na svět a zasekne se, pak v určitém okamžiku zkolabuje a rezignuje. Tato dynamika může v dospělosti pokračovat ve strategiích typu „ale to se přece nevyplatí“, nebo „proč bych se měl/a vlastně namáhat“ Když dítěti v okamžiku rezignace pomůžou mechanicky ven, např. vakuumextraktorem nebo kleštěmi, tak je jeho první zkušenost na tomto světě : abych to dokázal, musím se vzdát a pak mě někdo zachrání“. Tato dynamika se promítá do života v různých rovinách., například v podobě výslovného přání být zachráněný či „spasený“, čímž se lidé často vmanévrují do dynamiky pachatel-oběť-zachránce. A pak se například podivují nad tím, že měli sedm dlouhodobých vztahů, které probíhaly všechny podle stejného vzorce.
Souhlasíte s tím, že neléčené trauma lidí přítomných u porodu ovlivňuje jeho průběh?
Vycházím z precizně popsaných vědeckých poznatků kvantové mechaniky o tom, že naše myšlenky, ale také naše těla, nálady a celé bytosti působí jako vlny. Řečeno jazykem kvantové fyziky jsme vlnami (více např. v knize Arnolda Mindella Quantengeist und Heilung) I v tomto okamžiku, když si spolu povídáme, já vysílám a vy je přijímáte, tranformujete a reflektujete – podle toho, jaké je vaše naladění, co u vás právě probíhá . Totéž se děje při porodu a v každém okamžiku našeho života. Podívejte se na zmrzlé krystaly vody, které fotografoval Masaru Emoto. Jejich struktury se velmi liší pod vlivem pozitivních myšlenek jako je Důvěra, Láska a nebo negativních jako je Násilí či Strach
Elena Tonetti, zakladatelka hnutí za přirozené porody říká, že velké množství lásky a péče dokáže neutralizovat veškeré škody a vyléčit trauma spojené s porodem.
K tomu uvedu Levinovu definici: Intuice je hraniční linie mezi věděním a přítomností. Tím chci říct, že láska může opravdu léčit, ale její působení je limitované, když není propojeno se základními znalostmi – v tomto případě o tom, co je potřeba, aby se vyvinul zdravý nervový systém. Pokud ale k povědomí o jeho funkci přidáme bezpodmínečnou lásku, pak je možné absolutně všechno – dokonce i to, co obvykle považujeme za nemožné.
Přenáší se trauma z rodičů na děti?
Léčení traumatu má širší význam než jen na úrovni individuality, týká se kolektivního a také transgeneračního vědomí. Mám zajímavé poznatky z hlavního města Německa, , kde je stále znatelné rozdělení berlínskou zdí. Nacházíme tu stavy, které mají původ také ve sledování Stasia a v následcích obou světových válek. Z mnoha zkušeností jsem se dozvěděl, že trauma se může přenášet přes tři až čtyři generace. V Berlíně, ale také v Čechách vnímám, jak politická historie vytvořila pole, které lidi stále silně ovlivňuje. Má práce je v kulturním a sociálním kontextu často víc mírovou prací než individuální terapií.
Jak pracujete se svými klienty?
Nediagnostikuji, jen pozoruji – mimo jiné autonomní nervový systém – teplotu kůže, rychlost dechu a tepu, mrkání očí a naklonění hlavy, pozice rukou i nohou, výraz v obličeji, tón hlasu, obsah slov – a ještě mnoho dalšího. Z toho jsem schopný vyhodnotit, co se v druhém člověku děje. Už při prvním podání ruky a podle její teploty například zjistím, jestli na mě máte chuť zaútočit nebo jde o přátelský dotyk .
Základním elementem mé práce je bezpečné prostředí „tady a teď, polaritní pole k „tam a tehdy“, kdy to pro klienta nebylo bezpečné. Je důležité, abych byl jako terapeut jeho adekvátním a nepokřiveným zrcadlem. Zároveň vytvářím pole neutrality, ve kterém se může to, co bylo oddělené, znovu spojit a tím i zahojit. V procesu často mizí nežádoucí symptomy a zároveň dochází k otevření vědomí. Jedním z mých cílů je, aby se lidé nejen uzdravili, ale víc si užívali života a ztělesňovali svůj potenciál.
Získávájí lidé něco, když trpí traumatem?
Zcela jistě je v nás díky traumatu cosi vyživováno – neustálým pohybem v kruhu podporujeme části naší osobnosti , které říkají například. : „Nemám tady na tom světě být“ nebo „Když se mě dotkne nějaký muž, zraní mě“ nebo „Nezasloužím si respekt“. A jakmile se traumatická zkušenost opakuje, tak nám vzkazují: Podívej se na to, vždyť jsem ti to říkal/a. Tyto části se nás snaží chránit před podobnými, zahlcujícími zkušenostmi, tím, že se jim snaží vyhnout. Jen se tím ale odstřiháváme od spontánní řeky života a omezujeme kvalitu našeho života., který se pak skládá převážně jen z kontroly. Pokud zažijeme opravnou zkušenost v bezpečném prostředí, to, že je v pořádku například být v blízkém kontaktu s mužem , tak v nás tyto části doslova umírají, ale mají často tuhý kořínek.
Jednou z možností, jak se zachovat v této situaci , je položit si otázku technikou známou z NLP: Co získávám tímto chováním?
Takže pro vyléčení se z traumatu je důležité rozhodnutí
Je potřeba určitá ochota postavit se vnitřnímu stímu a odvaha vydat se na cestu. Zároveň je třeba vhodné načasování – právě tak jako v pohádce o Šípkové růžence. Nestačí aby přišel statečný princ, je třeba aby princeznu políbil a vysvobodil ve správný čas.
Peter Levin říká, že trauma je energie, která je zadržovaná v nervovém systému
A může být impulsem k transformaci a spirituálnímu probouzení. Myslím tím přechod z fáze, kdy se zabýváme otázkou Co si můžu dovolit, koupit, přivlastnit? do další úrovně, kde můžeme nalézt spojení s vyšší inteligencí. A s tím jde ruku v ruce zvláštní a nezvyklý pocit přestat mít potřebu oblivňovat svět vůlí ega.
Co je to nejdůležitější, co jste se naučil při práci s traumatem?
Především, že si musím nejdřív uklidit ve vlastním domě, než se začnu starat o druhé.
Děkuji za rozhovor
Iveta Kučerová, Živá radost
Odborná spolupráce: Monika Nyklíčková
Andre Jacomet
Švýcarský lektor a praktik SE s vlastní praxi léčení traumatu pomocí Somatic Experiencing® (somatické prožívání, dále jen SE) v Curychu. Poté, co se v roce 2000 úspěšně zbavil své závislosti, působil v dlouhodobých terapiích se závislými klienty a vzdělával tisíce lidí v programech Awarenes v Evropě a Perském zálivu. Spolupracuje jako asistent na seminářích zakladatele SE Petera Levina ve Švýcarsku. V Evropě a v Austrálii vede tematické semináře práce s traumatem, ve kterých propojuje Polaritní terapii s SE a dalšími technikami. V roce 2014 vyučuje v Praze třídílný seminář Dynamiky traumatu, v kterém představuje efektivní a v Čechách zatím nepříliš známé metody práce s traumatem. V září 2014 vedl Andre Jacomet benefiční seminář pro Živou radost s názvem Rodičem bez traumat.
Andre je otcem dvou dětí.
Při prvním setkání s Andre Jacometem jsem se znovu narodila. V rámci terapeutického sezení mě provedl procesem mého porodu a otevřel mi nový pohled na vzorce, které mě dosud limitovaly.
Dobrý den, po přečtení článku bych měla zájem o účast na semináři Andre Jakometa. Nevíte, zda se nějaký v dohledné době plánuje? Děkuji
Dobrý den paní Hudcová, děkuji za Váš zájem, pokud budete souhlasit, přepošlu Váš kontakt organizátorce seminářů Andre Jacometa Monice Nyklíčkové a ona Vás bude informovat od další návštěvě Andreho v Čechách
Dobrý den,
mohla bych vás poprosit, abyste i mne informovali o dalších seminářích? Moc by mě zajímaly. Mockrát děkuji, Hanka
Dobrý den Hanko, zdravím Vás v novém roce. Semináře Andre Jacometa a jeho návštěva v České republice v roce 2015 je v jednání. Další kurzy pro Živou radost – pro přirozenou a vědomou cestu k miminku, například Živé pánevní dno – naleznete v rubrice kurzy a průběžně je budeme doplňovat. Rádi Vás budeme informovat i přímo – pokus souhlasíte, napište prosím svůj mail na info@zivaradost.cz a budeme Vám zasílat novinky – zpravidla 1 x měsíčně
Iveta
Živá radost
iveta@zivaradost.cz